POUR FELICITEUR 2009

Závěr tohoto roku byl pro mě poněkud strhující, ale co by člověk neudělal pro ragby, potažmo pro skupinu nadšenců v Bratislavě. Tony mě požádal o písknutí posledního zápasu letošního roku s předním mužstvem maďarské ligy NB1, které se konalo včera, respektive 29. 11. 2008.

Jako první negativum toho dne, byl moment, kdy museli kluci přesunout výkop na staré hřiště, namísto plánovaného hřiště v Istrochemu. Bohužel, tím přišli asi o 250 diváků, kteří se odmítli přesunout na náhradní hřiště, oproti hráčům Szegetu. Začátek zápasu se tímto nešvarem posunul o 35 minut, ale jsou horší věci, třeba druhý poločas ve tmě.

 Něco málo ke hře a jako vždy, začnu rojem. No, rád bych klukům rojnickým, něco vytknul, ale jejich hra, mi nedává příliš prostoru. Oproti předešlým zápasům, se dokázali stmelit ještě víc, a velice těžko bych jim něco mohl vytknout. Jasně, že by se našly chybičky, ale jako takticky obstáli na jedničku. Protože jsem zastáncem kvalitní obrany, musím nutně vyzdvihnout, právě obrannou část. V obraně dokázali atakovat soupeře rychlým vyběhnutím, takže ten se ani nestačil rozběhnout. Prostě skvělé. Nejenže byli v obraně k nepřekonání, ale dokázali získat i míč. Využívali každého momentu k útočení a nebýt dobré obrany i u soupeře, utkání by se vyvíjelo daleko příznivěji pro Slovan. Ano, daly by se vytknout opakované útoky Slovanu, kolem rucků, kde je dokázali hráči Szegedu vykrýt a ubránit. Pravda, mlýnovka z Walesu, hrající za barvy Slovanu, dokázala využít každé skulinky k útoku bez zaváhání. Velká škoda, že nenašel podporu u spoluhráčů, protože se vždy dostal hluboko do obrany, kde na něj už byli dva až tři hráči. Kterým už nedalo moc práce, připravit ho o míč. Kdyby volil přihrávku na útokovku, dal by rojníkům čas na vydechnutí a nabrání sil pro další útoky. Volil však opakovaně únik, avšak s minimální podporou.

Tak, a co s útočníkama? S útočnou fází se srdnatě vypořádali. Dokázali si k mému milému překvapení v plném běhu i přihrát, někdy sice až moc zbrkle, ale snaha o udržení míče v pohybu byla evidentní. V obraně to však stále skřípalo, i když v porovnání s nedávnou minulostí to bylo podstatně lepší, ale na mé gusto je stále co vylepšovat. U útočníků mi prostě chybí, radost ze hry. Taková ta radost z vyvedeného kříže, přehození či zaběhnutí. Prostě nic takového. Žádný ten kousek, nad kterým srdce plesá. Já vím, asi by se mi dalo oponovat, že jsou hoši ještě v plenách, ale je rozdíl mezi nepodařeným pokusem, a vůbec ničím. Přitom v tomto utkání, bylo opravdu mnoho příležitosti k změnám směru běhu klasickým křížem, nebo vběhnutím do díry, protože se maďarská obrana rychle naučila zabíhat za křídlo. Ani jeden pokus. Nicméně, co nebylo letos, může být příští rok.

Hru, mohu kritizovat dle libosti, je to jen můj osobní názor, co ale zasluhuje absolutorium, je to obrovské nadšení, té hrstky kluků, kteří se potýkají s problémy, řeší je a ještě dokáží do sebe absorbovat, herní pojetí ragby. Musím také pogratulovat trenérům, kteří dokázali, to jejich nadšení přenést na hřiště a pomalu jim vštěpovat, ragbyové myšlení. Je to o nervy, znám to. Jednou přijde na trénink ten, jindy onen a někdy zas tamten, v každém případě je tréninkový systém je v háji. Jak mohou pochopit taktiku a pohyb po hřišti, když ne jako mužstvo. Nemají to kauchové lehké, ale co se dá dělat, když ne dělat, co se dá...

Co závěrem? Jasně, konec roku na krku a tak musím popřát všem hráčům i činovníkům Slovanu Bratislava do nového roku, aby jim nadšení nepolevilo, hodně zdraví, málo úrazů a hafo bodů, prostě ve zkratce „PF 2009“

Jura Jíša