5.5.2012
Tento víkend k nám na Slovensko zavítala reprezentace z Turecka. Mel to být jejich první mezinárodní zápas a tak jsme se docela tešili na to, že jim ukážeme, jací že to jsme pánecci na zeleném kolbišti. Národní mužstvo z Turecka prijelo již ve stredu 25.4.2012. Jejich ubytování neprobehlo bez problému a tak Vladky Kubala, mel spoustu príležitosti ukázat své manažerské schopnosti a vše zdárne vyrešil ku prospechu všech stran. Do turecké reprezentace byli pozváni hráci, kterí pusobí napr. ve |Francii 6 hrácu, Anglii 1 a Nemecku 4 hráci.. Meli tak možnost nekolik dnu ke spolecnému tréninku a seznámení se s terénem.
Výkop byl naplánovaný na 29.4.2012 v 15.00 hod. Jako hlavní
rozhodcí byl prizván Ladislav Kohout z Brna, stejne jako jeden z
pomezních rozhodcích Tomáš Jilcik. Jako druhý pomezní byl nominován
rozhodcí z vlastních rad Slovanu a to Michal „DON JUAN“. Utkání
skoncilo v pomeru 5 : 31, s polocasem 0 : 18. Byli jsme rozhodnutí
od prvního hvizdu zahájit ofenzivou a nenechat nikoho na pochybách,
že jsme doma a že hodláme maximálne této výhody využít. Bohužel nám
však náš plán nevyšel, tak jak jsme chteli. Namísto našeho tlaku
jsme se dostali do velké defenzívy a bránili útocící Turky zuby,
nehty. Strucne receno, preválcovali nás v osobním nasazení, v
aktivní obrane, dravosti a takovým hladem po míci. Nemohu ríct, že
by naši kluci hráli špatne, nebo že by bránili nedostatecne.
Nicméne nás predcili. Agresivní obrana byla z jejich strany
naprosto perfektní, protože dokázali naše hráce zastavit po pár
metrech behu skládkou za nohy. Rychle vybíhali do obrany a nedávali
nám vubec prostor pro nejaké technické finesy. Auty nám brali bez
problému, a pokud se stalo, že jsme zacali vyhrávat své auty, plácl
jejich skokan do míce smerem k nám a Puha Dano na mlýnovce nemel
šanci s mícem nic udelat, protože ho prolínající rojníci ihned
atakovali.
V mlýnech byla situace obdobná. Všechny své mlýny Turci uhráli a
když už se kluci kousli a vybojovali vhazovaný mlýn, natocili náš
mlýn a míc si vzali. Nekdy sice i za cenu trestného kopu, ale úcel
svedcí prostredkum. V cem bych ale videl obrovský nedostatek, bylo
zakládání rucku a ztráty míce po založení. Z deseti námi založených
rucku po skládkách, jsme jich ztratili 8. Je to hrozný pomer,
bohužel ale, se na tom odvíjelo celé utkání. Nedokáži ze strídacky
posoudit, cím nastávaly tyto ztráty mícu, ale nekde chyba byla.
Ano, hrabání rukou, pretlacení soupere a následné prepadnutí, je
otázka posouzení rozhodcího. V tomto okamžiku jsem nabýval dojmu,
že se turectí reprezentanti ucili pravidla. Jakýkoli narízený
trestný kop konzultovali s krivdou ve tvári. Neco rozhodcí pískl,
neco ne, ale vymlouvat se na sudího nelze. Nebránil nám ve hre, a
pokud se povolovalo Turkum hrabání rukama ci pretlacení rucku do
pádu pres ležící hráce, je nasnade otázka, proc i my jsme
neinklinovali ke stejnému zpusobu hry. Toto lze analyzovat behem
nekolika odehraných rucku a prizpusobit se, není jen na pokynech
trenéra.
Každopádne bylo v silách hrácu Slovenska uhrát lepší výsledek.
Turci me osobne nepresvedcili o technické vyspelosti, spíše jen o
hrubé síle a odhodlání k vítezství. Slovenští reprezentanti se sebe
vydali maximum, za což jim opet patrí muj dík. Reprezentanti
Turecka nás však prekonali i pres enormní touhu domácích po
vítezství.
Za slovenskou reprezentaci tentokrát nastoupilo pet hrácu z Ceské
Republiky a byli poprvé prizváni k tomuto utkání noví hráci z
Trnavy Gregorovi Boris a Capkovic Ladislav. Z Košic to byli
Želízský Tomáš a Loch Patrik, kterí postupne zasahovali do utkání.
Uvážíme-li, že se videla tato elita Slovenské republiky naposledy
na podzim lonského roku, je to vždy jen otázka toho, co nám souper
dovolí. A tentokrát toho bohužel moc nebylo. Presto prátelské
utkání splnilo ocekávání a je predpoklad dalších stretnutí mezi
temito zememi. Opet bych si dovolil podekovat touto cestou za
podaný výkon slovenské reprezentace i presto, že se prohrálo. Ovšem
prohrát se dá i dustojne, se zdviženou hlavou a to je zrovna tento
prípad.
Jiří Jíša