Zápas s Ostrihomem očima rozhodčího Jury Jíši

Po delší odmlce jsem se dostal opět do Bratislavy, ve spolupráci s Tonym, který mě pozval k pískání utkání s mužstvem maďarské nejvyšší ligy – Esztergom. Že se jedná o několikanásobného šampiona Maďarska, nebudu zdůrazňovat, stejně jako fakt, že mají ve svém středu několik reprezentantů. Chtěl bych se spíše pozastavit nad herní úrovní hráčů Slovanu, která se díky odstupu mého působení, mezi jednotlivými zápasy, mohla značně projevit. Výkop byl 2. 11. 2007 v 14.00 hodin na hřišti Slovnaftu. Mužstvo Slovanu bylo kompletní a nezvykle silná lavička, dávala tušit velkému zápalu základní sestavy. Nemám v úmyslu, dělat detailní rozbor utkání, tuto práci rád přenechám trenérům. Spíše jen takové neutrální hodnocení celkového pojetí hry z pozice rozhodčího.

Jako prvním, bych svoji pozornost, věnoval rojníkům. Ti, si v tomto utkání skutečně mákli na dno svých sil. Maďarští rojníci, byli dobře sehraní a jejich útočná síla, měla silnou podporu v pohybu, hráčů bez míče. Do nárazů chodili vždy ve dvou s tím, že si uměli předávat míč před dopadem na zem, takže míč byl stále v pohybu. Téměř jsem nabyl dojmu, že se vyhýbají, jakékoli hře s míčem na zemi. Obrana to měla v tomto okamžiku velmi těžké, protože opakovaně nabíhající dvojice, byly sehrané a dělali tímto systémem hry, spousty metrů. Proto musím právě hru roje vyzdvihnout, protože našli ještě dost sil k útoku. Tady bylo zajímavé, že se rojníci Slovanu, dokázali vyhýbat nárazům do obránců a spíše měli tendenci chodit do mezer, mezi bránící Maďary. S tímto způsobem hry, měli maďarští rojníci evidentně problémy a tak Slovan kupodivu získával i územní převahu. Můj závěr je, že si rojníci splnili pokyny trenéra bezezbytku a dalece předčili svojí hrou, spoluhráče v útoku.

Co říci k útočníkům? Vzhledem k tomu, že jsem býval kdysi útočníkem, jsem poněkud náročnější na jejich hru. Dle mého soudu skutečně příliš neobstáli, hlavně v obranné fázi. Skládali výhradně za vršek, tedy s minimálním efektem. Tady bych viděl největší slabinu. Pokud by se jim podařilo skládání zlepšit, získali by hrozně moc – míč a prostor, pro založení útoku, protože rychlost by jim nechyběla. Maďarští útočníci byli velmi rychlí a dobře fyzicky disponovaní. Docházelo tak velmi často k tomu, že útočící Maďaři, nemuseli obránce obíhat, ale chodili přes obránce, které jednoduchým odmítnutím, odstrčili na zem. Samozřejmě bych mnohým útočníkům křivdil, kdybych jejich obranné zákroky zjednodušil na pouhé odstrčení. Snaha byla evidentní, jen si neuvědomují, že zastavit efektně soupeře, lze pouze za nohy. Navíc, pro nás ragbyové gurmány, je to opravdu lahůdka – skládka za nohy zepředu, zboku či zezadu. Kupodivu však, v útočné fázi si dokázali vynutit útočníci Slovanu pozornost, protože je mnohokrát zastavovali obránci na úrovni vlastní dvaadvacítky, a ještě navíc, zabíhající rojníci. Velká škoda byla, že si nedokázali útočníci přihrát míč, víc jak dvakrát. Míčů měli poměrně hodně, protože si rojníci museli odfouknout a tak dávali útočníkům hodně míčů. Pravda je, že i maďarští útočníci byli lechtiví na skládky a tak i hráči slovanu měli dost prostoru pro útočení. Velkou posilou byl vazač na postu tříčtvrtky, který když dostal míč, šel hned kolmo dopředu a obránci jej zastavovali jen s velkým úsilím. Navázal na sebe minimálně dva hráče, jen škoda, že ostatní útočníci nedokázali tohoto momentu využít, protože nejbližší spoluhráč byl na vzdálenosti 5ti metrů a čekali dlouhou přihrávku. Jenže ta ne a ne přijít, z pochopitelných důvodů. A tak se čekalo na rojníky, kteří útoku dali jakýsi řád.

Zadák, základní sestavy domácím chyběl, a tak tento post zastoupil hráč z Anglie. Nebyl dle mého soudu asi ten pravý muž, ale snažil se, což je podstatné. Poradil si s kopy, ale chyběl v útočné fázi, což je pro zisk bodů, dosti podstatné. Ovšem maďarský zadák, tak ten nadělal v řadách Slovanu doslova paseku. Nebyl prostě k udržení. Perfektní přihrávka, kopy slabší, ale rychlost k pohledání. Vysoký hráč a dlouhý krok, jednoznačné předpoklady, k problémům v řadách obránců.

Jediné, co nemohu hráčům Slovanu vyčíst ani jen myšlenkou, byla bojovnost a odhodlání, jít do každého míče. Utkání sice skončilo poměrem 20 : 46 pro domácí, ale příznivější výsledek, by si hráči Slovanu určitě zasloužili

Jiří Jíša